Od dětství mě fascinoval moment, kdy se zastaví čas. Chvíle, ve které zvuk, obraz a můj vnitřní pocit přesně zapadnou do sebe a cítím posvátné kouzlo okamžiku. Cítím umění, cítím život. Věděla jsem, že to má smysl. Žiji.

Ten okamžik poprvé přicházel, když jsem jako malá kreslila návrhy šatů, tančila kolem mamky na zahradě v kruhu ve vytržení radosti, nebo ležela na zemi vedle našeho pejska. Pak to, ale zmizelo. To cosi, co mne těšilo.

Ve svých třinácti letech jsem našla knížku Ellan Ondre od jednoho tamilského mudrce a najednou jsem opět cítila ten pocit života. Pochopila jsem, že Bůh není někde na obláčku, ale je tady a teď. V nás, za námi i kolem nás a to pořád. Každý náš nádech a výdech. Tajemství života tak láskyplné a citlivé, že se to nedá popsat. 

Rozhodla jsme se tenkrát, že budu uctívat Boha celým svým životem. Každým pohybem, slovem, citem i myšlenkou. Tahle představa mne naplňovala vrcholným blahem. A tak začal můj výzkum života. Bylo mi jasné, že pochopení Božství je pochopením principu fungování celého stvoření. Pokud jeho zákonitostem porozumím, budu žít v souladu s celým vesmírem a sama se sebou. Zcela fascinovaná touto myšlenkou jsem převrátila svůj život naruby.

Vzala jsem to trošku za špatný konec. Nastupující puberta a má vysoká citlivost, namíchaly velmi vydatný koktejl vnitřních bolestí. Vzdala jsem se všeho, co jsem do té doby měla ráda a celý můj svět šíleně bolel. Přestala jsem jíst, začala má askeze a roky průzkumu vlastní psychiky. Strachy, obavy a utrpení. Po maturitě jsem odjela do Prahy a přes 6 let pracovala v meditační klubovně. Procházela jsem náboženská učení i terapeutické metody. Učila se žít sama. Sama se sebou. A začala pomalu přicházet na to, co znamená opravdové náboženství a lidství.

Díky mé introspekci jsem začala chápat nejen sebe, ale i svět a druhé lidi více láskyplně. Začala jsem silně vnímat svou intuici, která mě od té doby v životě začala vést a učit mě. Říkám tomu Vyšší Já, pravda ve mně. Často jsem mívala intuitivní vhledy do různých situací, ale považovala jsem to za “hlouposti”…

Vše pomalu plynulo a já jsem se chtěla usadit v běžném “normálním" životě, se stálou velmi dobře placenou prací a najednou střih… Šla jsem s odpadem. Venku krásně svítil měsíc a já na něj u toho kontejneru s plasem civěla. Najednou jsem v nitru ucítila volání po svobodě. Jasně jsem cítila, že musím opustit svou práci a začít prakticky žít v souladu sama se sebou. Nastal čas dobrodružství…

Život mne zavedl do restaurace, kde jsem celý den dělala knedlíky, do květinové dílny, kde jsem hodiny čistila penízek polní. Na lekce Alexandrovy techniky i Rolf terapie. Do sálů tance pěti rytmů. Začala jsem chápat inteligenci vlastního těla a zamilovala jsem se do bojového umění Wing chun. Objevila jsme moudrost přírody skrze Bachovy esence a esence Araretama. Našla jsem se…

Nyní žiji na okraji lesa v malé chaloupce, pokouším se vzkřísit svého uměleckého ducha a učím lidi se modlit. Žít v souladu se svým smyslem.

Modlitba není ve slově či rituálu, je v našem pohledu. V našem osobním umění života. Je v tom, jak objímáme svého muže, je v tom, jak chováme své děti. Je ve stavu našeho bytí. Znáte všechny odpovědi a víte, co máte dělat. Modlitba je Láska.